Tento web není propagací marihuany je pouze informativní!!!Tak hezký počteníčko a ať se vám tu líbí...

Duben 2006

Drogy

25. dubna 2006 v 16:47 | Mařka |  Drogy
Drogy-se dají definovat jako omamné látky, které mění stav člověka různými způsoby. Získávají se buď z rostlin nebo chemickou syntézou. Člověk si může vypěstovat návyk buď psychický nebo fyzický a stává se z něho toxikoman. Světová zdravotní organizace definuje
pojem toxikoman jako každou oběť fyzické či psychické závislosti (nebo obou těchto závislostí zároveň).
Problém drog je starý jako lidstvo samo. Odkazy na drogy nacházíme ve starém zákoně i starších náboženských textech. Drogy, ať už legální či nelegální, už od počátku věků způsobují lidstvu problémy.
Sedativa
Jsou látky používané pro uklidnění při nervozitě, vzrušení, pro otupení smyslů, popř. k navození spánku. Jsou zde zařazeny narkotika, užívané k přechodu do příjemných stavů, alkohol i nikotin. Mohou to být též různá psychofarmaka: barbituráty (Amytal, Nembutal, Seconal, phenobarbital), benzodiazepiny (Librium, Valium = Diazepam), methaqualon (Quaalude), glutethimid (Doriden) a jiné (Equanil, Placidyl, Valmid). Žádná sedativa není radno kombinovat se stimulanty.
Narkotika
Narkotika jsou drogy, které utišují bolest, často způsobí usnutí. Řadíme sem opium, deriváty opia a jeho syntetické náhražky. Přírodní narkotika zahrnují opium (paregoric, parepectolin), morfin (MS-Contin, Roxanol), kodein (Tylenol w/codein, Empirin w/codein, Robitussan AC), a thebain. Polosyntetická narkotika jsou heroin a hydromorfon (Dilaudid). Syntetická narkotika jsou meperidin
nebo Pethidin (Demerol, Mepergan), methadon (Dolophin, Methadose), crack a jiné (Darvon, Lomotil). Používání opiátů vyvolává labilitu nálad, třes, nespavost, dotyčný špatně vypadá, má špatnou výživu. Jsou většinou silně návykové. Při odvykacích příznacích je v popředí neodolatelná touha po látce, objevuje se husí kůže. Poněvadž se zachovávají psychické schopnosti, je vynalézavost při opatřování další dávky velká.
Opium - mekonium, laudanum
Již Purkyně zjistil sám na sobě účinnost našeho domácího opia. Ulevilo mu při intoxikaci víno a dospěl také k závěru, že požití opia chrání proti opilosti vínem. Opium se používalo v Číně jako prostředek, který stereotypní těžkou mechanickou práci činil zajímavějším. Číňani si jej samozřejmě přivezli i do Ameriky a za dob krize na počátku 20. století vytvářeli bílým dělníkům pracovní konkurenci. Stejně činili i černoši s kokainem a mexikánci s marihuanou, přidala se k tomu prohibice
(a její stabilně placení úředníci, kteří po svém propuštění hledali práci a šířili proto strach z drog), rasová nenávist, americký protidrogový úřad s jeho tehdejším předsedou Harrym J. Anslingerem (který neměl rád jazz a tedy i černochy, kteří ho hráli) a fanatismus v zakazování drog byl na světě. Surové opium je možné po tepelné úpravě kouřit. Zvládnutí takového rituálu s vodní dýmkou je však dost náročné.
Morfin - morfium (Morphine)
Injekce morfia vyvolá vyrovnanou, klidnou euforii. Nastává lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí a myšlenky se zrychlí (neruší mozkové funkce). Morfin tlumí vnímání bolesti, tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a dýchací centrum ochrne.
Heroin - herák, diacetylmorfin, ...
Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Mrtvola se pak najde s jehlou v žíle. Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný "high". W. S. Burroughs o tom píše: "Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. ... Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. ... střeva jsou plná usedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem."
Další opiáty
Deriváty morfinu, jako dikodyd a dihydrokodeinon jsou označovány názvem Brown. Ti, co dlouho brali brown a poté využili otevření poměrů a přešli na heroin, tvrdí, že heroin je proti němu prd. V roce 1980 se v Kalifornii objevil syntetický "China White". Je to preparát asijského původu, osmdesátkrát účinnější než heroin. Špatně se dávkuje a dochází k úmrtím způsobeným ochrnutím dýchacího centra. Hodně se též rozmohlo kouření cracku (crack je stimulant - viz. kokain), v poslední době ale jeho užívači přecházejí zpět na slabší a pohodlnější heroin. Možná i kvůli fámám o geneticky poškozených dětech, které se neprokázaly. Skutečností je, že matkám závislým na opiátech se mohou narodit mentálně retardované děti, stejně tak u kokainu a hlavně alkoholu.
Nikotin
Starověk a středověk neznal tabák, avšak kouření vonných listů, vonného koření a drog je původu dávného. Také v Číně se již před 2000 lety kouřilo, antické národy, Římané i Keltové kouřili. Kouřením tabáku je známa indiánská kultura. Kolumbovi námořníci jej do Evropy dovezli hned r. 1492, semena dorazila o dvacet let později. Své jméno dostal tabák po francouzském velvyslanci v Portugalsku Jeanu Nicotovi, který přenesl tabáková semena do Francie. Tabák byl tehdy považován za všelék, kterážto pověra vzala za své již koncem 16. století. Původně se kouřila dýmka, doutníky začali vyrábět španělé počátkem 18. století, první cigarety vznikly až okolo r. 1830 a nyní vytlačují
ostatní způsoby, neboť spěchu moderního člověka vyhovují nejlépe. Kouří se z nudy, z rozpačitosti, při práci, při konferencích (dříve bylo kouření při jednání ve vyšších kruzích nepřijatelné, toto tabu prolomil svou ignorancí až J. V. Stalin). Uplatňují se i jiné faktory (orální agrese), nelze však také pominout přece jenom jistou vegetativní euforii. Nápadná je touha po jídle po kouření, příznivý vliv kouření na ranní defekaci a na nepříjemné spastické stavy v trávícím ústrojí (cigareta na lačno má však nepříjemnější účinek). Kouření odvádí pozornost, což při duševní práci někdy znamená odpočinek. Požitek z kouření ovlivňuje z velké části pozorování kouře; proto kouření potmě již tak nechutná, také slepci prý většinou nekouří.
Působení a návyk
Morfin - morfium (Morphine)
PŮSOBENÍ: Morfin využívá speciální receptory, které se nacházejí hlavně v mezimozku, míše a limbickém systému. Chová se jako falešný neurotransmiter, obsazuje receptory a funguje jako blokátor monoaminů. Neurony vytvářejí další receptory, čímž zvyšují citlivost. Proto tolerance na tuto látku stoupá a po náhlém přerušení jejího přísunu dochází k nadměrné reakci neuronů. Odvykací
příznaky jsou pravým opakem normálního účinku Morfinu. Smrtelná dávka je asi 100 mg.
NÁVYK: Morfin vyvolává značnou závislost. Když má člověk drogy dostatek a dosáhne po letech jisté stabilizace, bere ho dvacet let a nic se neděje. Sherlock Holmes byl morfinista a jsou známy případy prvorepublikových lékárníků, u nichž se po smrti zjistilo, že čtyřicet let brali morfin. V pokročilém stádiu je morfinista bledý, předčasně zešedivělý a celkově tělesně zchátralý. Morfinistky mívají menstruační poruchy, morfin u nich snižuje plodnost, může zavinit odchylky v těhotenství a potrat. Den po porodu se u novorozence dostaví abstinenční příznaky.
Heroin - herák, diacetylmorfin, ...
PŮSOBENÍ: Letální dávky parenterálně jsou 50 až 70 mg, při kombinaci s alkoholem a jinými látkami, ovlivňujícími dýchací centrum, ještě nižší (na to pozor!).
NÁVYK: Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je
zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislými. Desinfikace jehly, aby se nepřenesl třeba AIDS, je možné provést jejím ponořením na nejméně 30 s. do 15% roztoku odbarvovače, lepší je však obstarat si sterilní (levně v lékárnách, zdarma v Drop-in centrech apod.). Jako náhražka pro závislé se používá methadon, v Amsterdamu jej denně pro registrované osoby rozváží tzv. methadonový autobus.
Nikotin
PŮSOBENÍ: Nikotin je pyridin-N-metylpyrrolidin, tekutý alkaloid obsažený v tabáku (Nicotiana tabacum). V rostlině je vázán na kyselinu jablečnou nebo citrónovou, jeho množství dosahuje až 8%. Při kouření se uvolňuje a přechází do kouře, vstřebává se sliznicemi zejm. trávícího a dýchacího ústrojí. Přechází i do mateřského mléka, také přestup placentou na plod se uznává. Nikotin je mitotický jed, postihující buněčné jádro, zvyšuje dráždivost centrálního nervstva, pak je ochrnuje. V menších dávkách rozmnožuje sekreci slin, žaludečních šťáv a potu. Po kouření se zvyšuje cévní tonus se spasmy tepen a tepének na končetinách. U 80% zdravých lidí po vykouření jediné cigarety klesá periferní krevní objem o pětinu až o třetinu. Vasokontrikce dosahuje maxima 10 minut po kouření, odeznívá po půl hodině. Dávka 60 mg nikotinu je spolehlivě smrtelná do 10 minut a jejím účinkům nelze zabránit. Z cigarety se vstřebá 1 - 2 mg, z doutníku až 10 mg. Smrt byla pozorována po 18 dýmkách, u jiného postiženého po 40 cigaretách a 14 doutnících během 12 hodin. Škodlivost kouře závisí též na způsobu vdechování a rychlosti kouření. Nelze pominout, že kouření podporuje vznik
žaludečních vředů a koliky, infarktu myokardu, rakoviny plic atd. atd. Tabákový kouř kromě nikotinu obsahuje i pyridinové zásady, kyanovodík, amoniak, kysličník uhelnatý, uhličitý, metan a sirovodík. Kyselá netěkavá složka tabákového kouře obsahuje převážně kyselinu mléčnou, glykolovou, jantarovou, malonovou, pyroslizovou, jablečnou aj. Prudká otrava nebývá nebezpečná, projevuje se bolestí hlavy, bledostí, smrtelným potem, závratí, nauseou a zvracením.
NÁVYK: Mechanismus návyku lze snadno vyložit dynamickým stereotypem na základě souboru podmíněných reflexů z interoceptorů, ale převážně z exteroceptorů. Složka psychosociální převládá nad složkou toxikomanickou. Pravidlem při tabakismu je chronický zánět hrtanu, hltanu, průdušnice a průdušek, dále nechutenství, střídání průjmů se zácpou a zvracením. Oběhový systém se hlásí bušením srdce a nepravidelností tepu.

Čupr móda

24. dubna 2006 v 17:17 | Mařka |  Čupr móda
Módička

Punk

24. dubna 2006 v 16:43 | Mařka |  Punk
Punk
Hnutí punk bylo pochopitel­nou odpovědí na líbivé obličeje dlouhovlasých hvězd popu, které se v
polovině sedmdesá­tých let přiblížily Kristovu věku a stali se z nich "nudní staří páprdové", uzurpující si místo na výsluni. Ironií bylo, že právě tito hippiové nadělali tolik povyku kolem mládí. Opět dozrál čas pro novou revoluci, která byla ostře zrnně-fena proti všeobjímající lásce, touze souznít s přírodou a hes­lům o mini. "Věk Vodnáře" nenávratně zmizel. Byla také jiná doba. Sedmde­sátá léta byla pondělkem s pěknou kocovinou po velkém flámu šedesátých let". Stoupala nezaměstnanost, bombové útoky ochromovaly život, ekolo­gové bili na poplach, lidé se uchylovali k drogám, volným manželstvím, bisexualitě, k rozvodům a psychoterapii.Není divu, že vše nahrávalo pun­kům a dodávalo to jejich nihilis­tickému pohledu na budoucnost zdání důvěryhodnosti. O kultur­ním úpadku vypovídali žebříček hitparád. Šlágry od skupiny ABBA se ocitly na prvním místě. Chyběly nové
myšlenky, doba postrádala tvůrčí záblesk.Na počátku roku 1976 se hloučky odrostlejší mládeže začaly scházet v Londýně, v "nesprávné" části King's Road, ulice proslaveně módními buti­ky již od šedesátých let. Toto ošuntělé místo, nazývané též název pozměněn podle hesla zpěváka Jima Morrisona "Příliš rychlí v životě, příliš mladí pro smrt" a od roku 1976 se nad vchodem vyjímat světélkující nápis Sex. Sortiment oblečeni, které se tu prodávalo, útočil na ~dobrý vkusu. McLarenova rocková kapela Sex Pistols, pojme­novaná podle zmíněného obchodu, svým provokativně nezkrotným duchen přispěla k profilování hnutí punk, právě tak jako Westwoodová svými modely. Westwoodová a McLa­ren jsou pokládáni za duchovní rodiče punků. Ti skuteční však byli hippies, proti kterým poci­ťovali zášť a nechuť. Ta je spojo­vala. Punkové zdaleka nepochá­zeli jen z chudinských čtvrti, ale i ze středních vrstev a majetněj­ších rodin.
Novináři a módní návrháři byli vždy velkým nebezpečím pro spontánně zrozené pouliční subkultury.
V případě punků dokázali během několika málo měsíců degrado­vat jejich zdánlivě nepřijatelnou anarchii v oblékání na stereotyp. 'Mediální punk" se stal určitým druhem viru, který se přenášel novinami, časopisy a televizními zprávami. V avantgardních prodejnách v Londýně _ Paříži se již v roce 1977 nabízela nová móda-"punk look"- běžným spotřebitelům. Kalhoty s jednou nohavicí, sluneční brýle s jedním sklem, zdravotní šněrovací boty, košile s obojkovými límci, síťované vesty z motouzů, kožená saka s cvočky. Rebelové ulice, ke svému vlastnímu zděšení přestali šokovat. Bláznivé barvy a ježaté hlavy se staly běžným jevem. Antimóda se proměnila v módu, antikultura v oficiální kulturu. Bylo třeba hledat novou formu protestu. Do razantních stop punků vešli s patřičnou dávkou americké nostalgie cats (kříženci rockerů s trampy), ois (z poloviny skini, z poloviny punkové) se svými rasistickými poznámkami, noví romantici, pozéři, kteří se oblékali pro zábavu, a také mystikou posedli gothové.
Punk's not dead
Punk nezemřel, punk stále žije a žije již tři desetiletí. V 70. letech nastoupila v GB (po vzoru US street-rocku)první vlna punku. Punk-rock se stal tím nejtvrdším co jste mohli na hudební scéně slyšet. Hudba nebyla nikterak složitá, zato rytmická a texty úderné, vyjadřující pocity a vystupující proti nespravedlnostem režimu, volající po anarchii a propagující anarchistické názory. Punk se udržel v
povědomí celá 70. léta a ze scény ho nevytlačil ani metal, který svým nástupem vyvolal nemálo roztržek mezi punkáči a metalisty. Punk ovšem nezanikl , ba naopak nastupuje druhá vlna punku.....
Mnozí dosud žijí v představách, že punk je strašlivý hluk, který nemá s hudbou nic společného. Tento dojem posiluje i konvencím se zcela vymykající zjev jeho vyznavačů. Punk, který šokoval agresivitou svého projevu, je výrazně melodický. Důležitá je tedy silná melodie a refrén, který si může opakovat publikum....................................
MÓDA
K punku neodmyslitelně patří styl oblékání. Úzké potrhané džíny, vysoké boty, rovněž něčím provokující tričko , kožená nebo džínová bunda. Samozřejmě nesmí chybět nějaký ten řetěz, zámek(samozřejmě visací) , ale ti odvážnější si mohou vzít třeba i petlici, no konečně proč ne, že?!! A v neposlední řadě spínací špendlíky. V letních dnech jsou oblíbené pod kolena zastřihnuté kalhoty, nejčastěji červené(popřípadě jiné provokující barvy) a vysoké boty nahradí v tomto případě vietnamky. Oblíbená jsou i hadrová či kožená sáčka po vzoru SeX PISTOLS, ozdobená několika spínacími špendlíky. Nesmí chybět ani správný účes, ať už je to číro, bodliny nebo jen tak "rozcuchané " vlasy, to vše mnohdy barvené. A když pak vyjdete do ulic a lidé na vás čumí s otevřenou hubou, pak je to to pravé....
!!!Upozornění!!! Nechci nijak schazovat ty co se takto neoblékají a neberou punk jako životní styl...
No padají tu názory ve stylu, že móda nemá s punkem co dělat. Rád bych jen podotkl, že Punk není jen o hudbě , ale je to především žívotní styl a punková móda je prostě formou provokace a protestu.....

Tráva

24. dubna 2006 v 15:10 | Mařka |  Marihuana)
Co je joint? Pod tímto výrazem se rozumí určitý druh vlastnoručně připravené cigarety, která
obsahuje některou z forem drogy připravované z rostliny Cannabis buď v čisté podobě, nebo ve směsi s tabákem.
Co je Cannabis? Cannabis je odborný název pro konopí (Cannabis sativa, konopí seté) - rostlinu, která je rozšířena po celém světe. Konopí neboli Cannabis vylučuje pryskyřici, která obsahuje účinné omamné látky.
Pojmem Cannabis se proto v užším smyslu označuje psychotropní droga ovlivňující vnímání, připravovaná z rostliny Cannabis.
Co je THC? V pryskyřici vylučované z rostlin Cannabis (především ze samičích květů) je obsažena vlastní psychoaktivní účinná látka, totiž THC (delta-9-tetrahydrocannabinol), tj. éterický olej. Konopí s nízkým obsahem THC (užitkové konopí) se používá k průmyslové výrobě, zatímco rostliny s vysokým obsahem účinné látky slouží jako tzv. drogové konopí k přípravě hašiše a marihuany, dvou hlavních forem Cannabisu na trhu s drogami.
Co je marihuana? Marihuana ("marjánka") jsou sušené a hrubě rozdrcené listy a kousky lodyh rostliny Cannabis, které se míchají s okvětními lístky, obsahujícími velké množství účinné látky. Marihuana se běžně označuje i jako "tráva", "pot" nebo "čaj".
Co je hašiš? Hašiš ("konopná pryskyřice") je pryskyřice produkovaná rostlinami Cannabis, jež se získává ze samičích květů. Hašiš není v podstatě nic jiného než koncentrovaná pryskyřice. Ta se suší a obvykle se dodává v podobě lisovaných placiček a kostek. Bežně se označuje jako "haš" nebo "shit". Hašiš je v průměru šestkrát účinnější než marihuana.

Marihuana

Je zařazována do skupiny drog označovaných jako drogy lehké nebo, jak bylo dříve uváděno, do skupin látek s takzvaným "akceptovatelným rizikem". Díky svému rozšíření se stala tato droga v posledních letech jistým symbolem. Pro jedny představitelem "zla" a společenskou hrozbou, pro druhé pak "zakázaným ovocem" a předmětem boje za legalizaci a dekriminalizaci. Popsat účinky marihuany není vždy snadné, protože jako u řady jiných drog závisí efekt často na osobnosti jedince, ale také na jeho aktuálním stavu a psychickém rozpoložení. Účinek první "dávky" může být velmi rozdílný, od žádného efektu přes nepříjemné tělesné prožitky závratě a suchosti v ústech až po výrazný pozitivní efekt s dosažením očekávané euforie, smíchu a zvýrazněného vnímání okolí. Při
dalším opakování se dosahuje žádaného stavu rychleji a bez nežádoucích vedlejších účinků. Po odeznění první fáze se většinou dostavuje stav příjemného rozpoložení mysli, uvolnění, pohoda a klid, spojený často s výraznou euforizací a tendencí ke smíchu, který je vyvoláván velmi lehce, prakticky jakýmikoli podněty. Tento stav je obecně nazýván - vysmátost. Dalšími účinky mohou být poruchy vnímání spíše příjemného rázu, např. zostření barev, chuti, subjektivně zpomalené vnímání času a dochází k zostřenému vnímání zvuku, hudby. Konopí - marihuanu- lze jak kouřit, tak využít do pečiva, polévky, čaje. THC, aktivní substance nacházející se v marihuaně a hašiši, není rozpustná ve vodě, rozpustná je v olejích, tucích a alkoholu. To je lidstvu známé po tisíce let. Recepty v Indii a ostatních zemích, kde přijímají hašiš v potravě, vyžadují, aby byla před mícháním s dalšími ingrediencemi opražena v másle. Přesto se i dnes najdou jinak i celkem inteligentní lidé, kteří se snaží marihuanu louhovat jako čaj. Je sice možné, že po usilovném vaření se část pryskyřice změkne a do čaje se přeci jen vyluhuje, avšak je jasné, že vaření konopí ve vodě není zrovna nejlepší způsob, jak extrahovat látky rozpustné v oleji. Vyluhování lze docílit kteroukoliv z následujících metod: namáčením či vařením v alkoholu, rychlím pražením nebo pečením v oleji či másle, pouhým smícháníms olejem nebo máslem bez vaření, smícháním za tepla i chladu s mlékem,… atd. Marihuana má v kouři zhruba o 50% více polyaromatických hydrokarbonů ( látek podílejících se na vzniku rakoviny plic), avšak riziko vzniku tohoto onemocnění z "pouhého" kouření marihuany je mnohem, mnohem menší, neboť průměrný kuřák marihuany nikdy nevykouří tolik cigaret, jako průměrný kuřák tabákových výrobků. Po roce 1989 se kouření marihuany značně rozmohlo a stalo se nejprve módní záležitostí a potom celkem běžným doprovodem společenských akcí a večírků. Černý trh s marihuanou téměř neexistuje a to proto, že její pěstování je vcelku nenákladné a jednoduché, marihuany je zkrátka všude dost. Někteří policisté se marihuanou ani nezabývají, protože kdyby to dělali, nezbyl by jim čas na potírání obchodu se skutečnými "tvrdými" drogami. Mnoho odpůrců marihuany tvrdí, že její konzumace stejně dříve či později skončí "braním" tvrdých drog jako je kokain, braun či heroin. Pravdou je, že mnozí "kouřiči" marihuany později skutečně skončili u tvrdých drog. Stejně tak ale může člověk v klidu zůstat u kouření, aniž by u něho bylo riziko nějaké vážnější závislosti. Všechno závisí pouze a jedině na vůli člověka samotného.
Pár receptů

Dietní konopné sušenky

150g konopných semen semletých na mouku 25g loupaných konopných semen 25g sezamových semínek 1 čajová lžička prášku do pečiva 1 čajová lžička pšeničných klíčků 25g konopného másla, nebo jiného másla 2 polévkové lžíce konopného, sojového mléka
Předehřejeme troubu na 190°C. V misce vetřete do másla semínka, prášek do pečiva a všechny ostatní přísady. Přilijte mléko a rukama vypracujte tuhé těsto. Posypte ho moukou a mletými semínky. Vykrájejte půl centimetru silné čtverečky a pečte na vymaštěném plechu 10minut.

Arašídové koláčky

V míse promíchejte 2 šálky mouky, 11 šálku arašídového másla, 2 či 3 vejce, 3 šálku medu, 1 šálek másla 1 čajovou lžičku prášku do pečiva, 1 čajové lžičky soli a 60g jemně prosáté marihuany. Jednotlivé směsi dobře rozmíchejte. Lžící dělejte na plech malé kopečky a trochu je zmáčkněte vidličkou. Pečte ve vyhřáté troubě asi 10 - 12 minut při 190°C.

Konopný koktejl

Smíchejte přibližně 15g jemně rozdrobených marihuanových listů a květů a 1 litru smetany a mléka (půl na půl). Přidejte zarovnanou lžičku lecitinových granulí. Rozmixujte. Vařte na mírném plameni 10 minut. Ještě za tepla přimíchejte několik polévkových lžic medu. Přelijte opět do mixéru, přidejte 1 čajové lžičky vanilkové esence a dejte zchladit na několik hodit. Před konzumací opět promixujte.

Mý miláčci :-)

21. dubna 2006 v 15:31 | Mařka |  Mý miláčci
Naše Barbie Zuzik suprová holčina skvěle prdlá pro každou srandu a kde není Zuzka tam to prostě nežije!!!Při hudebce zpívá jak o život a potápění ji taky de :-)No prostě náš zuzik,doufám že se dostane na podnikatelku jinak tam nebude sranda....
PS:sorry jak sem ti ztratila v Chorvatsku tu kšiltovku ale ten ježek byl prostě hezčí :-)
Áďa Gbáďa to je takovej tichej človíček ale poslední dobou ve třídě dost populární, hlavně při fyzice a češtině neustále něco mele takže se člověk celou hodinu místo toho aby poslouchal výklad tlemí....Skvělá holčina která jednou bude okopávat záhonky:-) Hlavně ať se jí povede ten pohovor držim palce...
Maruška(vlevo)-fajn holčina nikdy mi ničim neublížila nikdy se ke mě ani nikomu jinýmu nezachovala nějak nehezky suprově se s ní kecá a je prostě suprová...je to naše Maruška a moje zlatíčko
Náš prdloušek Anetka.Dřív sme se nesnášeli teď sme kámošky.Je to skvělej človíček s kterým je prdel...
PS:Sorry za toho urvanýho medvídka ale když ses mi pokoušela zlomit ruku taky to nebylo příjemný :-)
Netty:ségra Zuzky skvělá holka a rebel jako já...Má strašnou výdrž a je schopná člověka utahat k smrti...Skvěle se s ní kecá píše povídá a je pro každou hovadino viz Eskalátory v Hradci prostě fajn holčina.:-)
¨Mára:náš maestro zblázněnej do kol a jezdí motokrosový závody.Dobře se od něj opisuje a při fyzice je s nim dycky sranda.Suprovej kámoš i kluk.(A má rád jogurt):-) (jahodovej) Prostě maestro
No a samozřejmě Pepík úžasnej blázen moc hodnej a honzik.S s kterym se kecá nejlíp na světě a je prostě bezva...jejich fotky bohužel nemám :-(

Hippies obrázky

20. dubna 2006 v 23:49 | Mařka |  Hippies obrázky

Hippies

20. dubna 2006 v 21:25 | Mařka |  Něco o Hippies
Hippies
Něco o Hippies
(tady máte něco o Hippies jelikož sem tělem i duší Hippísák i když jejich módu moc nenosim)
Dlouhé vlasy, široké nohavice a rukávy, barevné čelenky, rozzářená tvář. Kdo jsou vlastně ti, kdo se hlásí k hnutí hippies? ...
Bylo, nebylo už strašně dávno, dokonce před více než půl stoletím, dokonce někdy kolem roku 1914 se zjevilo slovo. To slovo bylo "Beat". Pojem "Beat" (zbitý), bylo později použito v románu On the road od Jacka Kerouaca ke klasifikaci feťáků, zlodějů, prostě skupiny mladíků z univerzity."Beat" - zdánlivě nepodstatné slovo však v sobě zahrnuje sílu a hlavně vzpouru. Vlastně nikdo dnes neví přesně, jestli hnutí "Beats" zahrnuje jen beats nebo snad beats a hippies dohromady. Nikdo si s tím hlavu ani moc neláme.
Zakladatelem beats je sporně nesporně nenapravitelný Henry Thoreau, žijící už nepatrně dříve někdy kolem roku 1846. Tento člověk byl tím, v co beats věřili. Díky němu si lidé začali uvědomovat, že zákon je jen sbírka nesmyslných slov. Existuje snad vyšší zákon než zákony rodné země? Zákony svědomí nebo zákony vnitřního hlasu?
Tato filozofie byla ještě velice spontánní a tak trochu neproveditelná, ale začalo se o tom všem přemýšlet a hlavně se s tím začalo něco dělat. Kolem padesátých let minulého století (20.!) už tato filozofie byla natolik vyspělá, že hromady mladých lidí neváhaly a hrnuly se přidat i svůj názor k tomuto "úžasnému" řešení života. Jestli byl opravdu tak úžasný, o tom by se dalo debatovat dlouho,
každopádně v sobě nesl tu správnou dávku svobody, co lidé potřebovali. Hlavními buřiči onoho hnutí jsou bez pochyby pánové spisovatelé a básníci Jack Kerouac s Allenem Ginsbergem, William Seward Burroughs a Gregory Corso. Tito tenkrát nadějní mladíci k sobě brzy našli cestičky přátelství, a tím napomohli vzniku hippies, yippies (hippies angažující se v politice) a yuppies (70. - 80. léta, označení zlaté mládeže).
I když celá řada beats odmítala jakoukoliv souvislost s "těmi barbary" hippies, je dnes jasné, že jako druh společenského smýšlení nelze tyto dva směry rozdělit. Tolik toho bylo společného: orientální filozofie, pohrdání pokrytectvím a svatouškovstvím americké společnosti, nenávist k majetnictví, lesknoucímu se úspěchu, víra v přátelství a lásku a samozřejmě stále rostoucí nespokojenost s vládnoucími vrstvami...
Počátky hnutí Hip generation se datují zhruba kolem let 1965 - 1967. Výraz Hippie použil poprvé v roce 1965 žurnalista Michael Fallon, když ve svém článku pro San Francisco Examiner znepokojeně oznámil narůstající invazi "hašišů" do San Franciské bohémské čtvrti beatniků Haight-Ashbury.
Všichni průkopníci hippies se zpravidla pohybovali v literárních kruzích. Díky poezii se naučili vyjadřovat svoje pocity. Poezie se nejen přednášela, ale také převáděla na písně.

Základem všeho dění hippies bylo odlišit se a vyjádřit tím svůj postoj ke světu. Být jiní než ti obyčejní lidé, kteří se od rána do večera ženou za prací, při nejlepším makají i v noci, aby jim náhodou něco neuteklo. Ne nadarmo znamenalo slovo "hippies" povaleče a flákače. Hippies byli mladí lidé bouřící se proti vládě a vládnoucím vrstvám. Nechtěli hloupé zákony, nechtěli moderní pohledy na svět. Cítili se svobodní a plní lásky a míru. Samozřejmě jim v tom dost kvalitně napomáhaly pravidelné dávky marihuany, LSD a jiných drog.
LSD, jehož psychotropní účinky testoval, jak jinak než sám na sobě, Ken Kesey, někdy okolo roku 1960, na univerzitě Stanford v Kalifornii bylo prostředkem sbližování. Samo už pro hippies neznamenalo jen drogu, jako spíše nové dimenze a nové pohledy na svět.
Hippies jako jediný přirozený růst civilizace viděli dokonalé soužití lidí a matky Země. Stovky a tisíce mladých lidí utíkaly z velkoměst a usazovaly se kolem vesnic a osad přímo v centru přírody. Žili jednoduše, v míru, lásce a sladkých výparech drog, alkoholu a sexu. Jejich usídlování se kolem malých vesniček však začalo pít krev dosavadním domorodým. Nechtěli je. Jejich hlučná zábava - nervy drásající hudba, smích a samozřejmě ty drogy!, všude jenom ty drogy a sex! - je štvala, až to dospělo k radikálnímu, ne však přímo účinlivému opatření. Na vstupu do nejedné vesnice či dokonce okresu visí "opravdu děsivá" cedule: "NO HIPPIES!" "HIPPIES GO BACK!" Byly marné filozofie o otroctví svého vlastnictví, o svobodě duše, o falešné víře v nedostatek a tak dále a tak dále. Většina mladých se tedy otočila a počala hledat nový přívětivější domov.
Mladí hippies byli plni nejrůznějších pocitů, prahli po přátelství. Jednou z nejvýraznějších charakteristik je jejich citlivost k odcizení. Odcizení pro ně znamenalo vzdát se pocitu sounáležitosti, pocitu, že někdo jsou, že něco mohou dokázat. Tato žízeň po lásce k bližnímu je vedla ke snahám prolomit to děsné ticho a trochu to roztočit. Začali pořádat rockové festivaly lásky, žádali o spojenou obec vysokoškolskou.
Jednou takovou školou "lásky" je Svobodná univerzita Berkeley (vlastně jakási kolébka hnutí). Tato univerzita byla výhradně pokrokovou záležitostí. Nabízela semináře typu: Lidé s krosnou - malá skupinka vyrazí do jednoho z míst v Kalifornii, kde protékají čisté vibrace v podobě ticha a klidu přírody. Sedm dní budou spolu baštit vibrace a polemizovat o vztazích. Nechají věci plavat a uvidí, co z toho bude. Americká romantická mytologie - žvásty a žvásty o čisté lásce, tak jak byly předkládány americké společnosti. A definice opravdové lásky a míru tak, jak ji cítíte vy.
Hippies začali doslova děsit Ameriku. Postupem času se nezdráhali přímým střetům ani s policií ani s vládnoucími vrstvami. Ověšeni květinami, v popuzujícím módním trendu, s transparenty říkajícími cosi o neposlušnosti a nemravnosti ("Nepracuj!" "Šéf tě potřebuje, ty nepotřebuješ nikoho!" "Je zakázáno zakazovat!"), rvaly nervy hlavně dohlížející policii, která s nimi zacházela ještě obratněji než s protestanty na MMF. A hippies provokovali stále více a nezastavilo je nic. Ovšem jejich víra v lásku, mír a harmonii je taky odpovědí na otázku, proč hippie nebyli schopni udělat převrat v systému - odmítli si sami vytvořit svoji základnu moci.
Jejich zájem nebyl na tom, přesvědčit ostatní proč je jejich víra správná. Starali se sami o sebe a o svoje bezprostřední okolí. Měli spoustu práce s tím, jak si zvelebit svoje vlastní žití, věřit přes to všechno v mír jako v cestu k vymazání rozdílů mezi lidmi, náboženstvím a ideologií, najít svoje vlastní hodnoty.
Hippies se bez pochyby nejvíce proslavili svými festivaly lásky.
Kořeny hiphudby jsou ve folku. Mladí milovali Boba Dylana a jeho protestantská témata proti politice. Dalším aspektem pro růst hippyspolečnosti byla válka ve Vietnamu. Nikdy snad nebylo v kriminálech zavřeno více mladých lidí za zradu země a odmítnutí nastoupení branné povinnosti.
Hipstři pořádali nespočetno festivalů. V mnohých regionech byli jejich "slavnosti" dokonce výslovně zakázány ze strachu před těmi strašnými hippies. Nikdo nevěděl, co je právě může napadnout, jako by to byla zvířata.
Woodstock je největším a taky nejspontánnějším vyslovením přátelství, lásky a míru, také největším shromážděním hippies, beats, yippies a ostatních přívrženců podobné filozofie v historii. Samozřejmě taky největším shromážděním ilegálních drog na metr čtvereční. Ještě se nestačila zapnout aparatura a už se ozývaly výkřiky a žádosti po LSD, marihuaně a jiných psychotropních látkách.
První Woodstock se nekonal v městečku Woodstock, jak by si někdo mohl myslet. Konal se Willkill na pozemku Maxe Vasgura pod vedením Woodstock Ventures. Samotné přípravy byly velice komplikované. Vedoucí agentury byli nuceni několikrát změnit pozemek konání. Nakonec se jim ale s pomocí několika desítek "hašišů" podařilo festival uspořádat a výsledek byl vynikající. Na Woodstocku vystoupily hvězdy jako Richie Havens, Country Joe, skupina Neuvěřitelné struny, Janis Joplin, Joe Cocker a samozřejmě dokonalý Jimmy Hendrix. Výsledek Woodstocku předčil svoje očekávání. Festival byl hrozbou vzpoury, vraždění, loupení a všeobecné katastrofy, však výsledkem bylo jen přes půl milionu lidí žijících tři dny v míru, lásce a hudbě. Hippies tedy ukázali, že jejich filozofie může být aplikována do života.
V dnešní době na hippies vydělávají hlavně obchody s oblečením. Mladí lidé se totiž ve své touze někam patřit vrhají na vše, co jim dodá nějakou identitu. Mezi nimi hrstka nespokojených s životem se snaží nalézt nové hodnoty a lepší alternativu žití. Možná, že se chtějí jen vyhnout práci, možná se chtějí jenom zviditelnit, ale možná na tom přece jenom něco bude.
Hippies dnes znamená pro každého něco jiného. Jedni věří v návrat k jednoduchosti života jen s pomocí země mimo hranice modernizace a uspěchané civilizace, jiní vzpomínají na éru Beatles a Led Zeppelin nebo snad Janis Joplin či Jimmyho Henrixe s jemnou závistí starším spoluobčanům, že sami nemohou už nikdy vidět tyto hvězdy na vrcholu, někteří okusili slušivost módy širokých nohavic, rozšířených rukávů a barev a jiní snad střeží uvnitř sebe zárodek převratu a konečného dotažení této filozofie až ke zdárnému konci.
V historii lidstva se objevila spousta povstání, spousta filozofií a myšlenek, však žádná filozofie v sobě nenesla více lásky , míru a květin ...
Hippie hlášky a pojmy
MAKE LOVE, NOT WAR
- dělej lásku, ne válku. Jeden z hlavních nápisů při hippie demonstracích proti válce ve Vietnamu.
FLOWER POWER - květinová síla. Kytičky symbolizují krásu a svobodu.
GIVE PEACE A CHANCE - název písně Johna Lennona, dej míru šanci...
LET YOUR MINDS BE FREE - osvoboď svoji mysl

Hippie móda
Hippies vytvořili zajímavou, krásnou a veselou módu. Je to směs hodně etno stylů - Indiáni, africké
kmeny... V 80. letech začal hippie styl přecházet do punku, ale stále se vrací.
Pokud chceš vypadat jako hippie a zaujmout nějakého nezávisláka nebo jít demonstrovat za zvířátka s Greenpeace, tak se obleč do něčeho barevného. V létě dlouhé sukně, batikovaná tílka a trička... V zimě zvonáče a doma pletené svetry. Zajdi někdy do sekáče a tam toho objevíš! Nebo si tohle oblečení můžeš vyrobit sama. Všechno bílé nabatikuj a staré jeansy rozpárej a našij do nich klíny z nějaké květované látky. Nebo na ně něco vyšij. Rebelky mají fantazie vždycky dost, ne??


Doplňky ve stylu hippies:
*
Sponky a náušničky napodobující lužní kopretiny

* Dřevěné korálky
* Šátek kolem hlavy - buď na "piráta", nebo na "ninju"
* Šátek místo pásku
* Brýle lennonky
* Prstýnky i na prstech u nohou
* Ganja nebo peace na krku
* Náramky přátelství
Hippie lidičky z Ameriky z 60. a 70. let
John Lennon
- i když Beatles o hippies řekli, že to jsou tak trochu šílenci, stal se John Lennon jejich
nejslavnějším symbolem. V naší zemi má pomník na Kampě a v den výročí jeho smrti se tu scházejí už od dob socialismu trochu posmutnělé květinové děti. John Lennon zemřel tak, že ho v roce 1980 zastřelil jeho "fanoušek" Mark Chapman.
Jimi Hendrix - geniální kytarista, zemřel ve velmi "nepokročilém" věku na drogy.

Jannis Joplin - nejslavnější rebelka. Ani ta nedopadla moc dobře. Taky zemřela na drogy.
Jim Morrison z Doors - sexuální idol éry hippies, záhadná smrt (prý stále žije).
Bob Marley - nejznámější představitel reggae, propagoval marihuanu.

Kérky-(tatto)

20. dubna 2006 v 0:00 | Mařka |  Kérky
Tetování
Tetování je otevřená rána o kterou je nutno se přepečlivě starat. Nesprávným zacházením je možné tetování úplně zničit. Navíc kůže není plátno. Není to levná záležitost, proto je nutné dobře prostudovat hojení tetováže. Vyhněte se proto infekci a mnohým nepříjemnostem spojeným zanedbáním péče o čerstvé tetování.
· 3 hodiny po skončení tetování sejměte plastikovou bandáž. Více nenasazujeme !!!
· Omyjeme jemným toaletním mýdlem pod studenou tekoucí vodou. Nedřeme !!!
· Jemně osušíme papírovým ubrouskem. Až tetování uschne(asi za 10 min), namažeme hojivým krémem Bepanthen-plus. Mažeme velice jemně. A roztíráme naplno. I když to pálí, tak rozmazat do ztracena. Neměla by být na tetovačce žádná přebytečná mast (bílé).
· Tetování dále mažeme 4x denně (dle potřeby, tetování nesmí vyschnout). Hojivý proces trvá 5-7 dní u černého tetování, 7-12 dní u barevného tetování.
· Chcete-li se umýt, namažte tetováž bílou vazelínou. Během 5-ti minut se osprchujte. Vazelínu odsajte. Netahejte kapesník po pokožce !!!! Sundali by jste si tetování a bylo by hrozně zanícené. A k tomu by to zhruba 3 dny hrozně bolelo (?!?!? jako odřená modřina ?!?!?). Na tetováž se nesmí dostat voda, proto je nutno dobře namazat. Ale taky se nesmí nějakým způsobem zanedbat odsávání. Stačí, když to bude den poté moc namazané (nacucané v tuku)1 hodinu a tetování se nafoukne jak vložka. Tak jak tetování dokáže absorbovat vodu, pot a jiné tekutiny, tak i tuk se může dostat do strupu.
· TRIBALY.....A teď ještě jeden dodatek. Dávejte moc veliký pozor na tribaly a veškeré věci co jsou hodně vybarvené. Na takovém tetování je nadělaných tolik děr (vpichů) , že stačí malá infekce a je to hned zanícené. Stačí se vyvarovat pár věcem a bude to OK:
o Po sundání bandáže umyjeme, vysušíme a místo namazání čekáme. Na co? Na takovou vodu, neboli takový mok co se tvoří třeba na kolenech když se odřete. Jestli se vytvoří během 10 min na tetování tato jako by že krev, tak ji odsajeme. A čekáme. Opakuje-li se to znovu tak odsajeme a potřeme alpou (čistou). Odsajeme a čekáme. Než se to namaže hojivým krémem nesmí to krvácet. Mnohdy radím zákazníkům aby vydrželi před prvním mazáním do večera. Až bude tetování úplně suché a pálivé, pak je ta správná chvíle tetování namazat. A dejte velký pozor aby jste nepřemazali.
ZÁSADY :
· Prvních 24 hodin po skončení tetování se nesmíte vůbec potit.
· nevystavovat vodě
· neškrábat
· první měsíc nevystavovat slunci ani soláriu
· nechat větrat a nenosit těsné oděvy

Piercing PUPÍKU

19. dubna 2006 v 23:49 | Mařka |  Piercing pupíku
Anatomie
Tvar pupku se vzhledem liší prakticky u každého jedince. Zdaleka ne u kteréhokoliv pupku může být proveden úspěšný piercing. V době nitroděložního období vývoje plodu (fetálního období) je plod zásobován krví bohatou na kyslík prostřednictvím placenty cestou pupečníkové žíly (vena umbilicalis), která prochází pupečníkem na spodní plochu jater. Po porodu, kdy je pupečník podvázán , mění se podvázaná pupeční žíla v neprůchodný vaz (ligamentum teres hepatis), probíhající od pupku (který se stává vlastně po porodu většinou vtaženou jizvou) na spodní plochu jater. Tyto anatomické poměry jsou velice důležité z hlediska piercingu, kdy může dojít zejména u vystouplého typu pupku, který je tvořen zbytkem pupeční sňůry, v případě infekce, k možnosti jejího postupu do vnitřní části břicha a na vnitřní orgány. Zejména by se tedy jednalo o vážný zánět jater. K této situaci může dojít z hlediska časového záhy, ale možný je i vznik po letech. Podotýkám, že k těmto problémům může docházet tehdy, pokud je poškozena jizevnatá část pupku, tedy, jak již bylo řečeno, zbytek původní pupeční šňůry,kdy vystouplý pupek neobsahuje většinou dostatek kůže, podkoží a tukové tkáně, kterými za normálních okolností prochází piercing. Z těchto důvodů považuji za vhodné v následujícím textu podrobněji se zabývat jednotlivými typy pupků z hlediska jejich vzhledu a z toho vyplývajících vlastností.
Typy šperků:
Rozlišujeme základní 2 typy používaných šperků u piercingů pupku
Hojení a komplikace:
Hojení- za normálních okolností se tvoří vrstva z epiteliálních buněk uvnitř piercingového kanálu-tedy mezi vchodem a východem z rány a hlavním smyslem této skutečnosti je vlastně snaha organismu ochránit tělo před cizím tělesem (piercingový šperk). Epitelové buňky tvoří postupně vrstvu ve tvaru trubice či válce v průběhu vnitřní strany piercingu. Tento proces obyčejně probíhá cca po dobu 6-8 týdnů. Po vytvoření této epitelové vrstvy se tato kolem šperku může smrštit. Může být poté snadno poškozena či natržena., proto není vhodné násilně otáčet šperkem bez předchozího koupání v teplé vodě, resp.za pomoci obkladů, čímž dochází k roztažení kůže a tím i k uvolnění piercingového kanálu a umožnění rotace.
Všechny piercingy produkují tkáňový mok během fáze hojení, což jest lepkavá čirá či lehce jantarová tekutina zasychající v okolí východů a na povrchu šperku ve formě jakýchsi stroupků-zvaných krusty (připomínají "ospalce" v očních koutcích po ránu). Tato tekutina by neměla být zaměněna s hnisem, který je žlutý či zelený. Když jest epitelová vrstva vytvořena, musí následně zpevnit, zesílit a rozšířit se. Tento proces mnohdy trvá 6 měsíců až rok. Až se stane piercing více soudržným, dochází k zakulacení východů směrem dovnitř a celkově se piercing stává pružnějším a uvolněnějším v okolí šperku. Až v této fázi definitivního vyhojení je možné bez následků zaměnit stávající šperk za jiný. Ač po zhojení již piercing nezarůstá a tedy se neuzavírá, vlivem pružnosti tkáně dochází rychle ke smrštění a zavedení šperku bez použití vhodných zavaděčů je mnohdy nemožné.

Komplikace:
V této části bych se chtěl zabývat podrobněji všemi možnými komplikacemi, jež se samozřejmě mohou vyskytnout i u piercingu pupku, který patří k nejprováděnějším a dále též z důvodu, že minulých kapitolách byl tomuto tématu věnován pouze menší prostor.

Dráždění a infekce:
Zarudnutí, podráždění a otok v prvním týdnu není ničím neobvyklým. Prodloužené zarudnutí a podráždění může znamenat mírnou infekci, přecitlivělost na kov či na používané léčebné prostředky při ošetřování, eventuelně napětí či tlak v oblasti piercingu. Nadměrné ošetřování, zbytečně časté vyplachování a používání mýdla může vyvolat zarudnutí a přesušení. Není vhodné ošetřovat piercing častěji, než 2-3x denně. Citlivost na prostředky používané při ošetřování se často projevuje pícháním a extrémním pálením již během či bezprostředně po použití a může způsobit zarudnutí a drobné puchýřky v okolí piercingu. V těchto případech je nutno vysadit používané prostředky, či začít používat látky doporučované pro citlivou pleť. Problémy mohou někdy způsobovat i enzymy a chemikálie používané k praní prádla, jež je v těsném kontaktu s oblastí piercingu a které mohou zpomalovat hojení.
Piercingy v oblastech tzv. vlhké zapářky s omezeným prouděním vzduchu a které jsou drážděny častým pohybem, mohou způsobit vznik vyklenuté zapálené tkáně v okolí východů piercingu u pupku se to týká vnitřního vchodu. Tento příznak není obvykle bolestivý a dále pak není nezbytným příznakem infekce. Proto je nutno se snažit udržovat piercing co možná suchý, bez zapářky a používat oblečení, které umožňuje cirkulaci vzduchu.

Prodloužené hojení:
Podezření na tento jev vzniká tehdy, když je neúspěšné konečné stadium hojení. V piercingu se sice tvoří epiteliální vrstva, ale může být slabá a snadno se může posouvat či přemísťovat. Piercing pokračuje v produkci tekutiny. Východy piercingu se jeví jako roztřepené, rozeklané.


Nejčastější příčiny tohoto jevu jsou:

-umístění piercingu v nevhodné hloubce či pod nevhodným úhlem vzhledem ke tkáni
-piercing v oblasti, jež mění tvar v závislosti na pohybech těla
-použití šperku nevhodného designu či rozměrů (síla drátu, šíře či délka)
-použití šperku, jež jest nedostatečně vyleštěn či s poškrábaným povrchem
-tření či tlak oděvu oproti tělu či šperku
-poškození piercingu
-chemické dráždění či používání nevhodných produktů při ošetřování piercingu


Prodloužené hojení může naznačovat počínající cestování , odvrhnutí piercingu či citlivost na použitý kov.

Folikulární cysty: Folikulární cysty vypadají jako červené bouličky, přiléhající k východům z piercingu a většinou produkují hnis.tekutinu a někdy i krev. Tyto cysty se mohou objevit jak u čerstvých, tak u i zcela zhojených piercingů. Jsou obvykle vyvolány ucpáním pórů zavzatých do piercingu, anebo vestavěním odumřelých buněk a špíny uvnitř piercingu. Horké obklady a namáčení piercingu v horké slané vodě může vyvolat drénování cysty.

Piercing OBOČÍ

19. dubna 2006 v 23:39 | Mařka |  Piercing obočí
Piercing obočí
Umístění:
Většinou je prováděn kolmo na obočí, pod úhlem cca 35 stupňů od zevního koutku očního. Může však být proveden kdekoli v průběhu obočí, ovšem pouze v rozsahu přímo nad střední částí oka - zornicí, tj. přibližně od poloviny obočí směrem zevně. Je tomu tak z toho důvodu, že přibližně v oblasti nad středem obočí probíhají větve supraorbitálního (nadočnicového) nervu, jejichž probodnutí může vyústit v trvalé následky, mj. obrnu - poruchu hybnosti víčka. Z tohoto důvodu by neměl být piercing prováděn příliš hluboko. Co se týče provádění pod úhlem, je to z toho důvodu, že šperk
umístěný zcela vertikálně ve vztahu k obočí má mnohem větší tendenci k tzv. protruzi, tj. postupnému posunu směrem dopředu, s následným vycestováním. V případě použití kroužku tento ve vertikální pozici trčí směrem kupředu, zatímco šikmo umístěný spíše směřuje naplocho. Výjimečně se používá umístění kroužku horizontálně nad obočím (varianta amerického piercera Angela Binnieho) a poté kroužek visí směrem dolů.Hloubka piercingu závisí na tom, kolik tkáně je k dispozici, či dostupné k podpoře piercingu. Každé obočí je po stránce anatomické odlišné. Většinou je poměrně ploché, a proto má piercing obecně mnohem větší tendenci, než v jiných místech, k vycestování, či dokonce rejekci (odvrhnutí). Pokud je obočí extrémně ploché a nemůže být snadno propíchnuto, napětí kůže zvyšuje tlak na šperk, čímž je usnadněno vycestování.
V některých případech může docházet jen k malým posunům či cestování a během fáze hojení se piercing nakonec definitivně usadí. Proto tam, kde lze předpokládat, že bude docházet k posunu, by neměl být piercing prováděn příliš hluboko.
Počáteční šperk:
Zvyklosti v užívání šperku jsou různé, základními 2 typy jsou kroužky a barbelly.

Hojení:
Údaje o délce hojení se poněkud různí, od 5-6 týdnů až po 2-4měsíce. Kloním se spíše ke kratšímu termínu. Samozřejmě to záleží na péči a ošetřování. Ovšem někdy může být piercing v této lokalitě velice problematický a to z několika důvodů. Kůže v oblasti obočí je poměrně tenká, není zde příliš mnoho tkáně, která by tvořila podklad pod piercingem a podpořila jej. Dále se zde vyskytuje množství vlasových folikulů, jež se následkem piercingu mohou zanítit a tvořit folikulární cysty. Obočí má funkci bránění vstupu nečistoty do očí, tyto poté mohou vstupovat i do rány. Dále je piercing vystaven velké zátěži ve spánku, kdy pohyb šperku zpomaluje a ztěžuje hojení.
Migrace:
Tímto pojmem se míní pohyb či posun šperku směrem ven z kůže obdobným způsobem, jakým se organismus brání přítomnosti cizího tělesa (jakým např. může být tříska apod) a může vyústit ve vycestování šperku. Projevuje se to tím způsobem, že množství tkáně, vzaté při prvotním piercingu se může neustále zmenšovat, postupně ubývat, až proroste šperk zcela ven mimo piercing. Nezáleží příliš na tom, jak dobře byl původně piercing proveden, bez ohledu nato může k migraci docházet. Snížení rizika dosahujeme použitím lehčího drobnějšího šperku s lepším efektem při použití barbelly.

Infekce:
Piercing obočí vzhledem k tomu, že snadno dochází ke kontaktu ze zevní nečistotou zachycenou obočím a řasami, dále pak mechanickým zatěžováním a pohybem a v neposlední řadě hojným nakupením vlas. folikulů, je k infekci zvýšeně náchylný. Je třeba být pečlivý při ošetřování piercingu, nicméně pokud dojde ke vzniku infekce, záhy může dojít k jejímu výraznému rozvinutí. Jelikož se pod víčkem nachází minimum tkáně, infekce se záhy může změnit v rozsáhlejší cystu. Oblast piercingu silně zarudne, je napjatá a může se dostavit silnější výtok z rány. V tomto případě je vhodné konzultovat piercera, či lépe lékaře, resp. se lze pokusit o ošetřování sám.

Nejvhodnější postup k odstranění infekce z rány je aplikace horkých obkladů - tj. obklad tamponu namočeného do horké vody snesitelné teploty,přiložení pod tlakem na ránu do doby, než teplo vyprchá, poté omýt oblast roztokem slané vody. Není vhodné násilně tlačit na ránu či vymačkávat obsah. Horký obklad je třeba opakovat několikrát za sebou, pokud nebudou všechna residua z rány odstraněna. Toto opatření je vhodné provádět cca 2x denně, do doby,než rána oplaskne. Pokud nedochází ke zlepšení, je následně vhodná aplikace antibiotik. Lékař mnohdy doporučí odstranit šperk, ovšem to není v této fázi vhodné, jelikož šperk působí jako drén a pomáhá odchodu výpotku z rány. Zřídkakdy, pokud ani přeléčení antibiotiky nezpůsobí potlačení infekce, není jiná šance, než šperk odstranit.

Jak se o piercing starat,co dělat či nedělat pro zdárné zhojení piercingu:
Obecně je péče o piercing stejná,jako v mnoha dalších lokalizacích. Denně je vhodné alespoň 2x ošetřit lokálně piercing. Při sprchování je nutno namočit oblast piercingu, odstranit všechny nečistoty (krusty), jež by mohly mechanicky poranit vnitřek piercingu, při použití kroužku tento očistit i v části procházející piercingem, oblast namydlit antibakteriálním mýdlem/pěnou (Radox, Protex), poté osušit čistým tamponem a aplikovat olejíček do oblasti rány. V případě použití barbelly lze k očištění šperku použít i měkkého zubního nového kartáčku.
Další metodou je používání roztoku slané vody (l/4 čaj.lžičky do šálku), poté obklady a čištění tamponem namočeným v roztoku, opět mechanické očištění, následné osušení a aplikace oleje (dětský, levandulový apod). Opět zahýbat šperkem tak, aby se olejíček dostal do nitra rány. Pokud pracujete v prašném prostředí, je vhodné omýt i během dne piercing alespoň čistou vodou.
Je nutno ponechat piercing. šperk v piercingu alespoň 6 měsíců, nebo dochází k uzavření piercingového kanálu. Během prvním málo dní je vhodné na noc si piercing přelepit volnou náplastí, aby nedocházelo ke vstupu infekce během spánku. Je vhodné spát na straně protilehlé k piercingu. Dále nutno udržovat v čistotě povlečení, zejména polštář. Je nutno dbát nato, aby nedošlo k poranění piercingu tahem za šperk (nevhodné žerty apod.).

Piercing JAZYKA

19. dubna 2006 v 23:25 | Mařka |  Piercing jazyka
Piercing JAZYKA
Anatomie jazyka:
Jazyk je svalový orgán, který je tvořen 2 skupinami svalů. Uprostřed jazyka probíhá vazivová vrstva, na kterou se upínají svaly ovládající hybnost jazyka a naopak z ní vychází skupina svalů, jež mění tvar jazyka. Na povrchu jazyka je patrný většinou žlábek, který probíhá jeho středem a mnohdy i drobný důlek, který je optimálním místem pro umístění šperku. Krevní cévy, tj.tepny a žíly jsou umístěny po jeho bocích, patrné jsou zejména mohutnější žilní pleteně po obou stranách. Na povrchu jazyka jsou umístěny četné chuťové pohárky, takže piercing nevyvolává poruchu chuti. Na spodní straně jazyka kromě modravě prosvítajících žil je typická uzdička, tj. vazivový pruh ve středu jazyka, z obou stran je patrný vývod podčelistní slinné žlázy. V hloubi taktéž probíhají nervy. Tedy při správně umístěném piercingu by nemělo docházet k narušení krevního či nervového zásobení.
Umístění:
Je nutno provádět piercing na základě posouzení rozměrů a délky jazyka jednak při jeho normálním uložení v dutině ústní a dále pak při vyplazení a natažení. Umístění skrze či za tzv. přirozený oblouk je optimální z hlediska jídla a mluvení. Pokud je šperk umístěn příliš vpředu, může spodní kulička narážet oproti dásni, výsledkem čehož může být její podráždění či až atrofie (ztenčení). V případě umístění příliš vzadu může piercing vyvolávat extrémní otok a dále dráždit uzdičku. Uzdička - vazivový proužek probíhající podélně na spodině jazyka - je u různých lidí v různém stupni vyjádřena. Nemusí být vyjádřena prakticky vůbec, naopak může být delší, mnohdy je i zcela krátká a jazyk je tím pádem omezeně pohyblivý a obtížně lze vypláznout. Nelze tedy provádět piercing jazyka vždy. Existuje zcela nezbytná zásada, že pokud je uzdička přítomna, piercing musí být proveden buď před ní, či vedle ní! Zabráníme tak jizvení, ke kterému dochází drážděním uzdičky šperkem. Co se týče vlastního provedení piercingu, jsou používané 2 varianty, tj. vpich směrem shora dolů a naopak. Jehla většinou kopíruje svalová vlákna, která tvoří snopce a projíždí podél nich.
Typy šperků:
Nejužívanější jsou rovné kovové barbelly z chirurgické oceli, titanu apod. Průměr bývá od l,6mm až do 2,4 mm (14-10 ga). Někteří pierceři používají spiše než l,6mm barbelly silnější z důvodu méně snadnějšího poškození, či roztažení piercingu při hraní si s barbellou apod. Nicméně v naší zemi je rozměr l,6mm nejužívanější. Co se týče délky barbelly, opět je nutno se řídit skutečnými rozměry jazyka, nejčastější je 2Omm, ovšem škála je širší-od l8mm až do 25mm. Jako počáteční šperk je vzhledem k poměrně výraznému otoku, jež následuje, třeba použít vždy barbellu delší, s dostatečnou reservou, která se udává v průměru O,6cm. Taktéž se zpočátku používají větší kuličky. Někdy jsou použity i labrety a tzv. jazykové retainery, hlavně u těch, kteří chtějí svůj piercing skrývat - plochá část jej činí méně viditelným. Nejsou vhodné plastové sloupky z důvodu snadného poškození a
možnosti vdechnutí. Taktéž akrylátové kuličky jsou náchylnější k poškození např. při jídle apod. Na trhu jsou k dispozici i další možnosti, např. silikonové okrasy, jež se navlékají na kuličky, dále kuličky s vsazenými kaménky, s materiálem, jež reaguje fluorescencí, či svítí při UV záření (diskotéky). Místo kuliček lze použít i např. členitější ozdoby, kytičky, sluníčka. Jelikož se piercing jazyka snadno roztahuje, jsou k dispozici i mohutné barbelly. Piercing jazyka může být i vícenásobný, tj. 2 či více barbell za sebou. Méně častými variantami je umístění mimo střední čáru - tzv.off centre, v tomto případě musí být při použití barbelly velmi pečlivě umístěný, z důvodu vyvarování se přerušení větších krevních cév. Nebezpečí náhodného kousnutí do spodní části šperku je zde větší. Piercing jazyka za použití kroužku a lokalizovaný na hrotu či na okrajích může být u spousty lidí úspěšný, ovšem většinou kroužky brání v jídle a mluvení, kroužky mohou odírat dásně, respektive na ně narážet. Průměr kroužku musí být větší, aby umožnil vznik otoku a menší je vsazen až po zhojení.

Co se týče provádění piercingu, obvykle je jazyk uchopen do speciálních kleští, jež jsou uzavřeny tehdy, když nehrozí poškození důležitých struktur a poté se provádí běžným způsobem vpich kanylou, či kov. jehlou. Zde bych chtěl zdůraznit, že zákrok je rychlý a bolestivost nepříliš výrazná a proto není vhodné používat anestetika, která jednak patří opravdu pouze do rukou lékaře, jsou pouze na lékařský předpis a mohou způsobit určité komplikace, neboť tím, že dochází k prudkému vstřebání, mohou záhy vyvolat alergické reakce, jejichž zvládnutí bez patřičného vybavení by mohlo býti problémem. Dále ovlivňují mj. i polykací reflex, a jelikož vlivem podráždění dochází ke zvýšené tvorbě slin, mohlo by dojít k zaskakování. Taktéž použití dalších prostředků, jako např. zmrazovacích sprayů není vhodné, jelikož jsou většinou určeny pouze k aplikaci na kůži při poraněních a ne na sliznice!
Hojení, jeho průběh a možné komplikace:
Správně provedený piercing by měl být proveden co nejkolměji k podélné ose jazyka. Jelikož vlivem nahromadění řídkého pojiva v okolí svalové tkáně jazyka dochází k následnému výraznému otoku, je třeba použít šperk dostatečných rozměrů. Otok mnohdy může dosáhnout až dvojnásobku normálního rozměru jazyka. Otok bývá výraznější u rozměrnějších jazyků (u mužů), čím více je umístěn vzadu, tím masivnější je i otok, částečně je reakce individuální. Udává se, že nejvýraznější bývá otok mezi 2-5 dnem po aplikaci, poté dochází k jeho postupnému zmenšování. Během otoku je třeba dodržovat určité zásady, jež budou uvedeny následně. Jazyk se stává napjatým, někdy lesklým a vyhlazeným, mnohdy se objeví bělavý či i jinak zbarvený povlak na povrchu. Někdy lze spatřit tkáňový mok, vytékající z ústí piercingu,ale většinou je slinami zlikvidován a netvoří se krusty, tak jako v jiných lokalizacích. Celkově doba hojení, pokud nedojde ke vstupu infekce, trvá cca 10-14 dní, tedy tento typ piercingu patří k rychle a dobře se hojícím. Jazyk je v prvních dnech hůře pohyblivý, dochází k prosáknutí zejména podčelistních slinných žláz a nadprodukci slin, jež nutí k častějšímu polykání. Během cca 5 dní tento příznak ustupuje. Chuťové pohárky v obl. kořene jazyka jsou napjaté a někdy mohou způsobovat pocity bodavého charakteru resp. až pálení. K dobrému hojení piercingu jazyka dochází vlivem protilátek a "ochranných faktorů" obsažených ve slinách (lysozym aj.), jež brání rozvoji infekce, není vhodné tyto přirozené obranné faktory organismu potlačovat např. nadměrným užitím desinfekčních prostředků.

Po několika dnech se začíná otok zmenšovat a většinou mezi 7-10.dnem po piercingu se dostává jazyk do původních rozměrů a původní barbella může být nahrazena definitivní kratší. Po zavedení šperku může docházet k určitým problémům. Pokud dojde k porušení uzdičky či je tato příliš mohutná, může vlivem velké kuličky docházet k jejímu dráždění a jizvení. Stejně tak v případě piercingu, který je příliš šikmý, může docházet k dráždění dásně spodní kuličkou a postupnému ústupu tkáně při trvalém tlaku. Obtíže většinou mizí po umístění kratší barbelly, či nahrazení spodní kuličky za menší či dokonce disk s oblými okraji. Extrémně zahnutý či křivý piercing - resp. piercing šikmý, kdy horní kulička je umístěna mnohem více vzadu než spodní východ, vyvolává nadměrné pnutí ve východech a následné prodloužené hojení či jizvení.
Dále může docházet k poškození zubů - buď přímo kousnutím do šperku a uštípnutím zubu, či při častém hraní může vyvolávat poškození skloviny. Při správně provedeném piercingu však rizika nebývají. Příležitostně se může objevit kolem jednoho či obou vývodů nahromadění bělavé či zarůžovělé zduřelé jizevnaté tkáně v průběhu hojení. Připomíná jakoby hrbolaté výrůstky obdobné barvy jako okolní tkáň. Toto může být vyvoláno různými mechanismy,např.:

-tlakem způsobeným hraním s barbellou v době hojení
-tlakem vyvolaným příliš dlouhou barbellou (pokládá se uvnitř úst)
-tlakem vyvolaným nevhodným umístěním piercingu-příliš šikmý a ne kolmý
-tření (frikce) oproti uzdičce
-nahromaděním plaků (zubní kámen)
-chemickým drážděním-vliv alkoholu,nadměrného užívání desinf. prostředků,kouření apod.

Tyto problémy většinou mizí po výměně barbelly za kratší. V krajním případě je nutno odstranit tyto útvary chirurgicky (cca 2x jsem provedl, ale byl jsem svědkem situace, kdy k ústupu došlo spontánně).
Péče o piercing, co dělat a nedělat pro jeho zdárné zhojení:
Při péči o čerstvý piercing je vhodné dodržovat následující zásady:

- co se týče jídla - v počátečních dnech požívat pouze tekutou či kašovitou stravu, nedráždivého charakteru, tj.bez koření, pokrmy by měly být chladné, není vhodné požívat teplé či horké nápoje, nepít kávu, vystříhat se požívání alkoholu - zejména koncentrovaného. Vhodné je jíst jogurty, kaše, apod. Pokrmy, jež by mohly poranit jazyk (hranolky, chipsy) nejsou vhodné.

-po každém jídle je nutno vypláchnout si ústa čistou vychlazenou vodou, v prvních dnech lépe převařenou. Používání desinfekčních prostředků vzhledem k ochranné funkci mikroflory dutiny ústní a protilátek obsažených ve slinách není nutné, pokud se použije ústní voda, neměla by obsahovat alkohol a ředit by se měla max. na 1/4 koncentrace.

-velmi důležitou věcí pro zdárné hojení a zábranu otoku je posrkávání studené vody uchovávané v ledničce, či rozpouštění drobných kousků ledu opakovaně během dne v ústech, taktéž po ránu, kdy dochází ke zvýraznění otoku v důsledku horizontální polohy během spánku - tento postup je velmi efektní a důležitý.

-pokud pojídáte tužší sousta, je vhodné opatrně kousat, sousto posouvat vidličkou až ke stoličk�%A